Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech minulého
století se o výchově dětí příliš nemluvilo a informovanost
vázla, v dnešní době už začíná být problém téměř
opačný. Na výsluní se drží hned několik výchovných
metod, k nimž se novodobí rodičové uchylují a doufají,
že dělají správně.
Je ale v pořádku držet se striktně jen jednoho
výchovného konceptu a lze ho uplatňovat na všechny
děti bez rozdílu? Většina terapeutů, dětských
psychologů a dalších kapacit specializujících se
na duševní zdraví dětí doporučují používat především
zdravý selský rozum a vždy přihlížet k individualitě
dítěte. Nicméně vzít si z každé metody to nejlepší a znát
rizika s ní spojená je určitě fajn. Pojďme si proto
jednotlivé výchovné metody představit.
Nevýchova
Jedná se o aktuálně velmi populární výchovný koncept,
který vyznává respekt k dětem a k jejich individuálním
potřebám bez použití autoritativní moci a trestů. Tento
přístup se snaží spolupracovat s dětmi a podporovat
v nich samostatnost a odpovědnost. „Smyslem je
porozumět dítěti, dívat se na situaci z jeho perspektivy a
být empatický k jeho potřebám i emocím,“ vysvětluje
lektorka a akreditovaná koučka Anna Nedvídková
působící ve vzdělávacím a poradenském centru Eduarts.
Nevýchova dává dětem i velký prostor činit vlastní
rozhodnutí, avšak v rámci bezpečně nastavených
hranic milujícího rodiče. „Úskalí ovšem představuje fakt,
že řada rodičů nechápe tento výchovný koncept zcela
správně. Děti nemají dostatečně vytyčené mantinely, co
si mohou dovolit, což paradoxně může narušit jejich
pocit jistoty a bezpečí, které by v prostředí domova měly
neochvějně cítit,“ vysvětluje dále Anna Nedvídková.
Jinými slovy – pakliže chybí rovnováha mezi respektem
a stanovení jasných mezí, děti mohou přístup využívat
k manipulaci s rodiči a zbavit se pocitu zodpovědnosti
za své chování.
Respektující rodičovství
I tato výchovná metoda vychází z respektu a empatie
vůči dětem. Respektující rodiče projevují svým
potomkům velkou míru porozumění a snaží se s nimi
o aktivní a smysluplnou komunikaci. Stejně jako
Nevýchova klade i respektující rodičovství velký důraz
na podporu individuality dětí. Rodiče uznávají důležitost
dětské autonomie a snaží se reagovat na dětské pocity i
potřeby s velkou dávkou náklonnosti a pochopení. Na
situaci se vždy dívají i z pohledu dítěte a umí dát najevo
značnou míru soucitu k dětským problémům. Snaží se o
vytvoření harmonického prostředí, ve kterém děti smějí
svobodně a bez obav projevovat své názory.
Podobně jako Nevýchova je ovšem i respektující
rodičovství někdy kritizováno za nedůslednost ve
výchově a nedostatek jasně vytyčených hranic
dětem. „To může vést k nekonzistentnímu chování a
k řadě nepředvídatelných reakcí ze strany rodičů i
dětí,“ varuje lektorka a koučka Anna Nedvídková. Podle
ní je porozumění, empatie a respekt smyslem celé
této výchovné metody, ovšem ani respektující
rodičovství by nemělo zapomínat na nastavení hranic a
splnění vzájemného očekávání.
Montessori styl
Tato výchovná metoda vychází z myšlenky, že děti jsou
přirozeně zvídavé a motivované k učení, tudíž je
potřeba vytvořit jim takové prostředí, které plně
podpoří jejich samostatný vývoj. Rodiče
upřednostňující Montessori styl věří, že jsou jejich děti již
v poměrně raném věku schopny se samy řídit a
rozhodovat o svém učení. Aktuálně funguje v Čechách i
celá řada soukromých Montessori mateřských školek a
škol, kde si děti mohou do značné míry vybírat z aktivit,
na kterých chtějí pracovat. „Montessori třídy jsou
organizovány tak, aby primárně podporovaly
samostatnost v učení dětí. Proto mají učitelé
v Montessori prostředí roli pozorovatele a průvodce,
který dětem pomáhá objevovat svět kolem sebe a
porozumět mu.“ uvádí Kamila Žáková, personalistka ze
základní a mateřské školy Mozaika.
Sečteno a podtrženo: Montessori koncept klade důraz
na respekt k dětem, na jejich samostatný vývoj a
individualitu. V Montessori prostředí se děti mohou
svobodně vyjadřovat, objevovat svět a učit se
s ohledem na vlastní zájmy a potřeby. Na druhou
stranu je však tomuto konceptu mnohdy vytýkáno, že
děti nedostatečně připravuje na běžný život mimo
specifické Montessori prostředí. Na život, ve kterém je
zapotřebí umět si zdravě konkurovat a rychle se
přizpůsobovat nejrůznějším situacím.
Některé české Montessori školy se však snaží po vzoru
těch zahraničních své žáky naopak maximálně
osamostatnit a připravit na budoucí život. „Například v
naší škole funguje jedinečný program pro žáky 7.-9. tříd.
Studenti ve škole dokonce bydlí a pod dohledem
průvodců si sami hospodaří. Vaří si, starají se o slepice
a školní zahradu, na které pěstují ovoce a zeleninu.
Osvojují si tak dovednosti potřebné pro běžný
život,“ popisuje unikátní koncept školy Mozaika
personalistka Kamila Žáková.
Autoritativní rodičovství
Tento výchovný styl je založený na kombinaci vysokého
očekávání vůči dětem a podpory, kterou by jim jejich
rodičové měli dávat najevo. Správně nastavené
autoritativní rodičovství by mělo vyvažovat důraz, který
klade na disciplínu, s přihlédnutím k individuálním
potřebám dítěte. Autoritativní rodiče usilují o
nastavení jasných pravidel a vyžadují jejich striktní
dodržování. Rozvíjejí zájmy svých dětí a pomáhají jim
v dosažení úspěchu. Zároveň vedou děti k vytrvalosti a
snaží se v nich podporovat zdravé sebevědomí při
řešení a překonávání nejrůznějších obtíží.
„Rodiče vychovávající autoritativně jsou důslední
v dodržování pravidel i v důsledcích, které vyplývají
z jejich porušení. Někteří rodiče se však staví ke svým
dětem natolik striktně a rigidně, že tím nevědomě
omezují svobodu dítěte a narušují jeho individualitu.
Takové chování rodičů může u dětí vzbuzovat pocit
utlačování a vyvolat jejich odpor. Pokud mají rodiče vůči
svým dětem navíc příliš vysoká očekávání, vede to
k přetížení dětí, k pocitu jejich nedostatečnosti a ke
stresu,“ uvádí lektorka, terapeutka a koučka Anna
Nedvídková
Každá z představených výchovných metod má své
výhody i nevýhody a neexistuje jeden univerzální
přístup, který by vyhovoval všem rodinám ani situacím.
Rodiče by měli zvážit své vlastní hodnoty, přístup k
výchově, stejně jako brát zřetel na individuální
potřeby i temperament dětí a najít rovnováhu mezi
důsledností, podporou a respektem. „Klíčem je se nebát
a využívat svůj vlastní rozum a intuici. Být flexibilní a
schopný přizpůsobit se různým situacím i potřebám
rodiny. Ideální výchovný přístup je takový, který vytváří
bezpečné, pozitivní a podporující prostředí pro zdravý
rozvoj dětí a zároveň respektuje jejich jedinečné potřeby
a charakter,“ shrnuje na závěr Anna Nedvídková.
Napsala: Petra Jančálková, Anna Nedvídková
